Každý člověk, který chová nějakého domácího mazlíčka, anebo se profesionálně zabývá chovem zvířat, moc dobře ví, že tyto němé tváře se neřídí pouze a jedině instinkty, ale že také mají svoji duši a hlavně svůj rozum. Zvířata však mají přeci jenom trochu odlišné myšlení, než my lidé. Je to dáno tím, že, že zvířata potřebují ke svému životu něco jiného než my, a podle toho také pracuje jejich mozek.

Ačkoliv vedle nás žijí psi a kočky po tisíce let, stále z nich nevymizely přirozené instinkty a potřeby, které mají po svých divokých předcích, takže se není čemu divit, že inteligence a dovednosti námi chovaných zvířat souvisejí převážně s tím, co potřebovali odjakživa, a to bylo hlavně:
·         přežít v divočině
·         přežít ve smečce
·         opatřit si potravu
Mimoto přibližně tři čtvrtiny všech psů a koček, která žije na naší planetě, jsou polodivoká zvířata, která prožívají svůj život kupříkladu v chudinských slumech velkoměst, a v peripetiích zemí rozvojového světa. Takže se jim schopnosti, které zdědili po pradávných předcích, velice dobře hodí v každodenním boji o přežití.

Epizodická paměť

Jak kočky, tak i psi mají také takzvanou epizodickou paměť, která je spojuje s námi lidmi. Díky tomuto typu paměti si ukládají zvířata do mozku rozličné zážitky. Tyto informace jsou pro ně zásadní, neboť souvisejí se životem v lidské smečce, ale také s tím, jak komunikovat s vůdcem smečky, se svým pánem a v neposlední řadě, jak s pánem manipulovat. Pro psy má veliký význam taková zkušenost, která souvisí:
·         s jídlem
·         s přežitím

Právě na základě epizodické paměti si naši domácí mazlíčci zapamatují, kde se doma nacházejí oblíbené laskominy. Zrovna tak se naučí rychle rozlišovat, kdo je v rodinné smečce ten nejsilnější, a koho se tedy vyplatí poslouchat. Domácí zvířata o svých zkušenostech navíc přemýšlejí, což potvrzují mnohé pokusy se psy a kočkami prováděné.